2. Lekce: ILS přiblížení

Jste připraveni na rock and roll? Jestli jste si mysleli, že přistávání byla zábava, počkejte až budete seznámeni s přiblížením pomocí navigačního přistavacího systému (ISL - Instrument Landing System). Trochu jsem o něm mluvil v přehledu, ale nyní půjdeme více do hloubky, protože se jedná o jednu z nejnáročnějších, přesto uspokojujících, leteckých aktivit.

ISL přiblížení spočívá v sestupu k přistávací dráze pomocí vertikálního i horizontálního elektronického navádění. To je uskutečněno následováním dvou ručiček ISL displeje (obr. 2-1), který se nachází na vaší přistrojové desce.

Obrázek 2-1

Na rozdíl od ostatních přibližovacích přistrojů vás tento zavede na výšku známou jako výška rozhodnutí (DH - decision height). DH se nachází přibližně 200 stop nad nadmořskou výškou letiště jak je ukázáno na obrázku 2-2.

Obrázek 2-2

Z tohoto ne tak výsokého místa se rozhlédnete ven a rozhodnete se zda přistávací dráha dostatečně viditelná pro přistání (odtud název výška rozhodnutí). Jestliže je viditelnost nedostatečná a brání bezpečnému přistání přidejte plyn, stoupejte a namiřte to někam na jiné letiště s lepším počasím. Nyní se podíváme blíže jak je ISL přiblížení zkonstruováno.

ISL se skládá ze dvou elektronických paprsků. Jeden je šikmý horizontální a druhý je šikmý vertikální od přistávací dráhy jak je vidět na obrázku 2-3.

Obrázek 2-3

Horizontální paprsek se nazývá lokalizér. Pomáha srovnat letadlo spolu s přistávací dráhou. Lokalizér sledujete pomocí směrové ručičky ukázané na obrázku 2-3 (pozice A). Jestliže je ručička v pravo, leťte doprava, jestliže je vlevo , leťte doleva. Pokud je tato ručička vycentrována znamená to, že vaše dráha letadla je vycentrována s přistávací dráhou. Při bezvětří je nutné pouze letět v kurzu k přistávací dráze pro udržení vycentrované ručičky lokalizéru. Jestli je ovšem větrno je třeba provést malé korekce pro kompenzaci unášení větrem. Zní to lehce, ale je potřeba praxe pro zvládnutí této dovednosti.

Sestupový elektonický paprsek je nakloněn pod úhlem přibližně 3 stupně (obrázek 2-3). Při vycentrování sestupové ručičky, na obrázku 2-3 (posice B), letíte bezproblémovou trasou dolů k přistávací dráze. Jak udržet sestupovou ručičku vycentrovanou? Leťte směrem k ní stejně jako u ručičky směrové. Jestliže se ručička zhoupne nahoru, leťte také nahoru, jestliže dolů, leťte také dolů. Cílem je udržet vás pod specifickým úhlem sestupu dovede letadlo k bodu DH (bod rozhodnutí).

Při typickém ISL přiblížení letíte rychlostí 90 uzlů a je vyžadována sestupová rychlost 500 stop za minutu pro dodržení klouzavého sestupu. Samožřejmě, jestliže letíte rychleji sestupová rychlost musí být rovněž vyšší. Sestupový úhel a vítr jsou dva faktory ovlivňující přesnou sestupovou rychlost vyžadovanou pro vycentrování sestupové ručičky.

Předpokládejme, že chcete sestupovat rychlostí 500 stop za minutu při rychlosti 90 uzlů (typický profil, který budete používat při ISL přiblížení). Jak to máte udělat? Nejprve snižte otáčky motoru na 1600 otáček za minutu a nechte nos letadla samovolně nepatrně stočit dolů. Poté nastavte sklon jak je potřeba pro dodržení sestupové rychlosti 500 stop za minutu a seřiďte plyn pro udržení rzchlosti 90 uzlů. Ano je to opačný postup než který jsme používali v minulé lekci. Použitím ovládání v tomto pořadí vám dovolí přesnou kontrolu nad sestupovou rychlostí, která je nutná při ISL přiblížení.

Tady je postup jak by měl vypadat:

1. 1. Nastavte otáčky pro dodržení 90 uzlů při rovném letu.
   Rychlost 90 uzlů při rovném letu vyžaduje sklon přibližne 6 stupňů nosem nahoru.
2. 2. Snižte otáčky na 1600 ot/min, nechte nos sklánět samovolně a nastavte sklon pro udržení sestupové rychlosti 500 stop za minutu.
   To vyžaduje přibližně sklon 3 stupně nosem nahoru na vašem budíku polohy (AI)
3. 3. Vyvažte a udržujte polohu pro tento sestup.
4. 4. Proveďte menší úpravy pro udržení rychlosti 90 uzlů
   (Letadlo má setrvačnost, může proto pár sekund trvat než se projeví vaše seřízení plynu - buďte trpělivý).

Věřte nebo ne to je přesně to, když budete zachytávat klouzavé sestupy. I když paprsky pro klouzavý sestup jsou zachytávány zespod, budete letět přímo rychlostí 90 uzlů dokud se ručička skloní na střední pozici na ISL dyspleji (obr. 2-4).

Obrázek 2-4

Jakmile je ručička vycentrována snížíte otáčky na přibližně 1600 ot/min, upravíte sklon a upravíte letadlo na sestupovou rychlost 500 stop za minutu při dodržování rychlosti 90 uzlů. Myslete si, že jste v perfektní harmonii s vesmírem a letadlo bude po celou dobu klouzavě klesat až k výšce rozhodnutí (DH). Víte ovšem jak se snadno vše zkomplikuje a proto nemůžete věřit, že vše bude perfektní. Tudíž budete muset provést malé změny v rychlosti sestupové rychlosti pro udržení vycentrované ručičky sestupu. Prohlédněme si to.

Předpokládejme, že jste nad rovinou sestupu a musíte zvýšit sestupovou rychlost, aby jste rozdíl vyrovnali. Jestliže chcete zvýšit sestupovou rychlost z 500 stop na 700 stop za minutu budete muset letadlo umístit do polohy s nosem skloněným dolu o 3 stupně jak je ukázáno na obrázku 2-5.

Obrázek 2-5

Budete muset snížit otáčky pro udržení rychlosti 90 uzlů. Tajemství udržování specifické hodnoty nespočívá v honění ručičky VSI. Jednoduše umístěte letadlo do přesné polohy na AI a poté slabým tlakem na joystick vylaďte rychlost sestupu.

Předpokládejme, že jste na správné hladině sestupu a chcete se vrátit k sestupové rychlosti 500 stop za minutu. Udělejte to zvýšením nosu o 3 stupně a zvyšením otáček na přibližne 1600 ot/min.

Nyní předpokládejme, že jste pod rovinou sestupu a musíte snížit sestupovou rychlost, aby jste rozdíl vyrovnali. Změnu z 500 na 300 stop za minutu proveďte vyrovnáním nosu letadla jak je vidět na obrázku 2-6.

Obrázek 2-6

Zvyšte otáčky približně na 1700 ot/min pro udržení rychlosti 90 uzlů.

Pamatujte, nepronásledujte ručičku VSI. Měnte polohu podle AI nasledované jemným tlakem na joystik pro doladění pomocí VSI indikátoru.

Při ISL přiblížení není místo pro přivřené oči. Požadovaný úkol je sledování ručiček ISL k rozhodovací výšce. To je důvod proč nikdy nevynechejte krok 2 v tříkrokovém prohlížení přístrojů. Jinými slovy, strávíte většinu času radiální kontrolou základních prístrojů pro konstantní rychlost sestupu. Obrázek 2-7 ukazuje hlávní přístroje při ISL přiblížení.

Obr 2-7 Základní přístroje pro ILS přiblížení. Letová rychlost, základ pro výkon; Směrové gyro, základ pro zatáčení; Vertikální rychlost, základ pro sklon.

VSI je primární pro sklon, HI pro náklon a AI je primární pro otáčky. Tyto přístroje jsou radiálně prohlížené společně s ILS displejem (avšak nepotřebujete kontrolu budíku rychlosti tak často). Nicméně tyto tři přístroje jsou průběžně kontrovány při letu ISL, spolu s ostatními příležitostnou kontrolou ostatních.

Pro doplnění, ne všechny sestupové svahy jsou tvořeny stejně - některé jsou skloněny jinak než ostatní. Nicméně mohou vyžadovat rozdílné rychlosti sestupuna základě toho s kterým letounem jsou letěny. Obrázek 2-8 ukazuje sestupové rychlosti a letové rychlosti pro let při různých úhlech sestupů.

Obrázek 2-8

Při 90-ti uzlech a sestupu 3 stupně sestupová rychlost 485 stop za minutu, kterou musíte dodržet aby jste se dostali k cíli.

Teď je řada na vás. Pokud máte problémy se sledováním radiového majáku, podívejte se na přistávací dráhu před sebou a srovnejte vizuálně letadlo. Uvědomte si jak je lehké letět ve stálém kursu při sledování aktuální přistávací dráhy. Proč je to jednodužší? Protože máte všechny informace o sklonu náklonu a zarovnání v jednom obrázku přímo před nosem. Pokud nemůžete hledět ven potřebujete trénink pro získání stejných informací ze tří rozdílných přístrojů: AI, HI a ISL budík.

Nyní máte základní představu jak se letí během ISL přiblížení. Takže co z toho získáváme: Prvně, nejdůležitejší přístroje pro radiální prohlížení jsou HI a VSI. Není důležité prohlížet budík rychlosti a ISL pokáždé při kontrole ostatních přístrojů. Ve skutečnosti stačí pohlédnout na indikátor rychlosti jedenkrát za deset kontrol HI a VSI. také nemusíte tak často pohlížet na indikátor ISL- ten stačí prohlédnout jedenkrát za tři kontroly HI a VSI. Samožrejmě se podívejte také na výškoměr, tachometr a ostátní přístroje, pokud to čas dovolí. Pokud naleznete správný kurs a sestupovou rychlost vašeho ISL přiblížení musíte tyto hodnoty přesně udržovat dokud nemáte důvod je změnit. Slovem přesně myslím: Každý dobrý pilot dokáže udržet kurs do 1 stupně a sestupovou rychlost +/-25 stop za minutu. Opravdu! Ale je pro to třeba mnoho cviku.

Při turbulencích, je velmi lehké mít ručičku kurzu a VSI indikátoru poletující všude dokola. V těchto situacích je nejlepší letět průmerně. Spoléhejte se více na AI pro sklon a náklon. Najděte si nastavení pro přibližně požadovanou sestupovou rychlost. Leťte s tímto nastavením a udržujte křídla vyrovnány podle AI.

A nakonec, je potřeba někdy nezbytné provést malý, ale trhavý, pohyb joystickem při řízení simulátoru. Oproti reálným letadlům nemůžete změnit tlak na ovládání. To vás ochraňuje od rychlé změny polohy letadla. Mimo to letadla mají směrové kormidla, které pomáhají doladit směr letu letadla. Nemusíte mít směrové kormidla na vašem leteckém hardwaru. V tomto případě je malý, trhavý pohyb joystickem někdy nezbytný pro udržení přesné polohy letadla. Jestliže máte směrové pedály nebo směrový joystick udržujte vaše pohyby pomalé a klidné!

Vzpomínám jak jsemjednou otci řekl, že potřebuji nějaký prostor jako teenager. Zatáhl mě ven před dům a řekl: "Nyní máš všechen prostor co potřebuješ". Přesně v tento moment jsem pochopil co je to odezva. Odezva změnila moje chování a vím, že změní i vaše, zvláště v souvislosti s radarovým letem.

Až poprvé poletíte ISL nasměrujte letadlo ve směru lokalizéru. V případe Oaklandu je kurz k radaru 294 stupňů. Leťte kurzem 294 a sledujte pohyb ručičky radaru. chcete odezvu v podobě pohybu ručičky. Konkrétně chcete vidět kterým směrem a jak se ručička pohybuje při udržování kurzu 194 stupňů.

Pohyb ručičky vám prozradí dvě věci: směr větru a rychlost větru (určená podle rychlosti pohybů ručičky). Jakmile se ručička pohne z vycentrované polohy (použijte jedno bodovou horizontální odchylku), vycentrujte ji použitím 5-ti až 10-ti stupňový napřimovací úhel (IA). Menší napřimovací úhel, menší pravděpodobnost překorigování. Samozřejmě pokud používáte 10-ti stupňový napřimovací úhel a ručička se nehýbe zpět nebo se hýbe dál od středu je nutné zvýšit napřimovací úhel. Také víte, že budete potřebovat nejméně 10-ti stupňový úhel korekce větru pokud obnovíte lokalizátor.

Jakmile je směrová ručička vycentrována aplikujte malé korekce větru. Vyzkoušejte 1,5 nebo 10-ti stupňový úhel podle vase nejlepšího odhadu větru. Po nastavení WCA pozorujte směrovou ručičku. Jestliže se vrací ke středu víte, že WCA je úhel mezi WCA a lokalizátorem.

Pro příklad, do zachycení radaru v Oaklandu letíte kurzem 294 stupňů. Po pár vteřinách se ručička radaru začne stáčet doleva. Leťte kurzem 10 stupnů vlevo od 294 stupnů pro zachycení ručičky. Když se ručička vrátí na střed aplikujte 5 stupňovou korekci WCA doleva od 294 stupňů (289 stupňů). Jestliže WCA pracuje ručička zůstane vycentrovaná. Jestliže ne opakujte proces s použitím menších změn kurzů pro vycentrování ručičky. Tato technika se nazývá bracketing a je to technika všech profesionálních pilotů (s malými modifikacemi) při použití pro vycentrování VOR a radarových ručiček.

Cvičením této techniky se vyhnete potížím při dalších letech. Poslední věc kterou chcete je , aby ručička radaru začala narážet do krytu přístroje. To je když cestující začínají používat nepříjemné dotazy jako:" Coje ten zvakavý zvuk? Chlape ty tu máš blinkr? Je to časovaná bomba nebo co?"

- top -